Toxické rodinné vztahy si člověk často dlouho nechce připustit.
Jsou vztahy, které nefungují.
A člověk si dlouho myslí, že je to jeho vina.
Že kdyby byl trpělivější, vstřícnější,
kdyby se víc snažil,
něco by se jednou pohnulo.
I já jsem se o takové kroky pokusila.
Postupně jsem však ztrácela sílu i chuť,
když jsem viděla, že z druhé strany zájem není.
Vztah s mojí matkou je dnes na bodě mrazu.
Neříkám to s hněvem.
Spíš jako konstatování reality,
kterou mám v sobě už srovnanou.
V mém životě mě nikdy nepodpořila.
Tak to cítím.
A tak jsem se naučila stát sama na vlastních nohou.
Vím, že tu nebude věčně.
A je mi líto,
že s tím nemohu pohnout sama.
Nezavřela jsem dveře.
Jen jsem přestala stát v průvanu.
A pak se stane něco nečekaného.
V mamince mého muže jsem našla to,
co jsem celý život hledala.
Její srdečnost je přirozená. Ten zájem je pro mě neuvěřitelný.
Nezastoupila moji matku.
Nic nenahradila.
Jen mi ukázala pravý opak toho,
co mi celý život chybělo.
Vedle ní jsem pochopila,
že rodina se někdy nerodí,
ale přichází.
A že láska si občas najde jinou cestu.
A že je v pořádku
nechat některé vztahy být.
Někdy se ukáže,
že to, co chybělo,
dalo prostor tomu, co přišlo.
Marie
